Jako dítě jsem byla obrovsky zapálená do tancování, milovala jsem to. Tancovala jsem závodně, byla to moje vášeň a dařilo se. Jednoho dne jsem byla motivovaná do jedné soutěže Miss s pointou toho, že tam je ta volná disciplína, což znamená, že můžu udělat taneční předtančení – to mě nadchlo a souhlasila jsem. Soutěží jsem se zúčastnila nakonec i víckrát a úspěšně. Jenže to se v té době nelíbilo zcela každému z mého okolí.
Pocházím z malého města, kde se zná každý s každým a kde lidé doslova milují řešit životy ostatních mnohem víc než svoje vlastní. Bylo to období mé docházky na základní školu, kde jsem okusila první „ukazování prstem“ a pomlouvání. To probíhalo tak průběžně, ale od chvíle, kdy začali vycházet tyto články v novinách to bylo horší a horší.
Dodnes pamatuji ten zoufalý pocit a jak jsem v pokojíku brečela, ptala se sama sebe, k čemu to celé je? Proč mi to lidé nepřejí, vždyť jenom dělám to, co mě baví, tak proč bych měla být kvůli tomu špatná? V tomhle období ve mě narostl obrovský balvan a vytvořila jsem si v sobě právě ten strach celkově z okolí, z lidí, z toho co si pomyslí…
Předtím jsem ho ale neměla, jako děti jsme nikdo z nás neměly tyhle strachy přece – ty jsou v nás totiž vyvolávány postupně … „nenápadně“ a pokud nikdy nepřijdeme na kloub tomu, kde je ten #ZDROJ, tak nás ty strachy pomalu, ale jistě ničí… Oni ovládají nás, protože my nevíme, že vlastně můžeme ovládat je … a můžeme žít v lásce. Nikdo nás neučil nic o síle myšlenek …že můžeme život tvořit, namísto toho, že se nám ten život sám nějak děje… a že to celé začíná v nás tam #uvnitř.
Říkali mi: „z toho si nic nedělej, to je normální, oni ti jenom závidí“… super rady, ALE které nevyřešily zdroj problému.
Na školách se musíme učit chvilkově si zapamatovat informace, přičemž valná většina z nich nám nikdy k ničemu nebude a ten další strach díky známkování je v nás taky „krásně“ pěstovaný až do plných 18-19 let.
Proč k tomu všemu alespoň neexistuje předmět Osobní Rozvoj, kde by nás učili poznat sám sebe, jak ve skutečnosti funguje naše mysl a to, že jsme jedinečný, že dokážeme vše, čemu uvěříme? Proč nám místo toho radši nahánějí strach? Kolik lidí dnes žije život plný nejistoty, strachu, sebekritiky, neštěstí právě proto, že tohle všechno je v nás vyvoláváno už od dětství a pak se tu divíme v jakém světě to žijeme… Proč?
Protože tu valnou většinu to taky přece nikdo neučil… takže jim to ani nemůžeme mít za zlé… NIKOMU. Jediné co můžeme udělat je: 👇👇👇
UVĚDOMIT SI TO, odpustit a převzít zodpovědnost sám za sebe. Nezkuhrat na život a ten dnešní svět, ALE radši s tím něco udělat – ZAČÍT U SEBE!
UVĚDOMIT si, že život plný strachů není ŽIVOT.
UVĚDOMIT si, že co si myslí ostatní nevypovídá vůbec nic o nás, dokonce ani o nich… oni sami jednají ze strachu, ne z lásky – protože je to taky nikdo neučil.
UVĚDOMIT si, co ve skutečnosti znamená sebeláska – naučit se milovat sám sebe, protože jenom tehdy můžeme milovat i ostatní a prostě ŽÍT… přestat „přežívat.“
UVĚDOMIT si, že pokud se nám v životě něco nelibí, VŽDY TO MŮŽEME ZMĚNIT.
Tehdy jsem se rok po maturitě vydala do světa. Tam začala moje cesta… myslela jsem si, že to je nejlepší útěk, ale zároveň můj obrovský sen o cestovaní a ten pocit obrovské touhy poznat něco nového (doufala jsem, že lepšího) byl natolik silný, že mě vůbec neděsila představa o tom, že jsem neuměla dobře anglicky.
Naštěstí jsem ale ještě uměla následovat svou #intuici a obrovsky děkuji svým rodičům, kteří mi nikdy nebránili v ničem pro co jsem se kdy rozhodla. Pokaždé jsem měla maximální podporu a hlavně díky vám mami, tati jsem tímpádem mohla najít právě to, co jsem se tenkrát vydala #hledat… SAMU SEBE! ❤❤❤
DĚKUJI 🙏💞❤ …a všem přeji šťastnou cestu za sebepoznáním, STOJÍ TO ZA TO.😉✌